Etapa druhá – období Psí Nohy
PEKLO
V krajině pusté smrdí to sírou
Pijeme s gustem, nikoli s mírou
Když alkohol stoupá pozvolně do hlavy
Je to chvíle hloupá, ale nic už to nespraví
Veškerá barva už z očí mi stekla
Jsem jen malá larva v sevření pekla
---
Vádkyně světa
Někde tady dole, mocná vládkyně světa
Válí se pod stolem a je slušně sjetá
Dnes dala osmi chlapům, jedenácti ženám
A jednomu co byl tak napůl. Toť zkušenost cenná
Vládcem světa je žena, na mužích absolutně nezávislá
Poloha není předurčená, jestli vodorovná nebo svislá
Chtěla dokázat, že už od mala je lepší než ty mužské party
A okamžitě po zvolení se ďábelsky ožrala hned na první party
Poema narážející na něco (feminismus, mužský šovinismus, problematika hermafroditů), což je už zcela nerozpoznatelné. Jelikož ani nevím, co jsem jí chtěl vyjádřit, nejsem schopen ji překopat do rozumnější a srozumitelnější formy, tak tu uvádím její surovou podobu a odneste si z toho, co chcete!
---
Obkročný rým
Oči klopí
Smutně se dívá
Do svého piva
Kde moucha se topí
Báseň byla později zpětně zařazena do poetického seriálu Pivní melancholie. Proto může být uváděna i s titulem: „Pivní melancholie, část první – Obkročný rým“
---
Noci, po kterých by nemělo přijít ráno
Ráno mě probouzí žaludeční křeče
Pozice na hajzlu, u mísy, vkleče
Alkohol stal se mi vůbec celkem dlouhodobou múzou, proto můžou na vás některé básně působit trochu stereotypně. Nejde však o nějaké těžení z tématu, nýbrž o zachycení a zvěčnění určitého momentu formou veršů.
---
Stěhovaví ptáci
Dva panáky vodky mi žaludek brázdí
Já nejsem krotký, tak rumem to zazdím
Jenže všichni paňáci jsou jak tažní ptáci
Chvíli se ohřejí, pak zas zpátky se vrací
---
Umělcovo trápení
Alkohol zastaví duševní růst
Má duše zakrní v zkroucném útvaru
Provazce zvratků pouštím teď z úst
Do míst, kde jsem hloupě složil svou kytaru
---
Já se ptám: Proč?
Proč v dnešním světě, kde je vše šité na míru
Já trpím nedostatkem Hajzl-papíru!?
Ach jak si připadám hloupě!
Když mi má pozice brání v jeho koupě
Jaké to absurdní, až tragické drama
Tak jsem si vytřel prdel novinama
Další zachycení momentu, který musel alespoň jednou ztížit život každému z nás
---
Sám se svou basou
Osiřel mladík, sám se svou basou
Zůstal sám, basák, v malém bytě v Brně
Bylo mu smutno, sám se svou basou
A tak se oběsil na basové struně
---
Titulní stránka pornomagazínu
Mladá dívka, ruce spuštěné v klínu
Půvab jejích očí i úsměv působí tak neuměle
To je ale každému u prdele
Není divu, vždyť pohledy všechny
Pátrají jen po tom, co chová mezi stehny
Tato báseň pojednávající o nedoceněné kráse fotomodelek se původně měla jmenovat „Báseň o nedoceněné kráse fotomodelek“, ale pak sem ji tak nepojmenoval, z důvodu, který jsem už zapomněl!
---
Háčkovská
Furt se do mě naváží
Že plním funkci závaží
A že mě s sebou vozí
Jen proto, že mám kozy
Opět vodácký podtext. Lužnice 2010
---
Noci, po kterých by nemělo přijít ráno (verze 2)
Ráno mě probouzí žaludeční křeče
Pozice na hajzlu, u mísy, vkleče
Ukrutné palčivé bolesti hlavy
A v ústech hořká chuť včerejší stravy
Nejhorší na tom všem člověku zdá se,
Že jak je mu jen trochu líp tak jde pít zase!
Rozvinutí mojí básně „Noci, po kterých by nemělo přijít ráno“ a její obohacení o jakous takous pointu
---
Moje první ryze romantická báseň
Topím se v záplavě tvých vlasů
Obnažené dlouhé nohy od země až k pasu
Postáváš na rohu silniční cesty
Tělo halíš do uplé kožené vesty
Lidé ti platí za noc s tebou
Za to, že si s tebou jednou zajebou
Já bych nejradši banku vyloupil
A celý život s tebou za to koupil
Ale slibuji ti, jednou si našetřím děnky!
A až se pak probudím v krabici z lepenky
Tak z mojí prázdné peněženky
Mi zbude jenom vůně tvojí rtěnky…
Tento slohový útvar s prostě popisným názvem „Moje první ryze romantická báseň" pojednává o citovém vzplanutí a nevyplněné lásce jednoho životního ztroskotance k půvabné ukrajinské prostitutce (znalost státního příslušenství této sociální pracovnice je pro pochopení básne nezbytná).
---
Tímto bych nějakým způsobem uzavřel druhou etapu mého básnického snažení o zachycení mého životního snažení.