2. 12. 2012
Zralý na kremaci
K poledni v bytě jsem oči své rozlepil
A v příštích minutách po mě pak vstal byt
Veškeré vzpomínky lihem jsem zaslepil
Zhořely jak plátno olejomalby
Padl jsem do kolen, tak i byt v zápětí
Tak i byt s dávením duši svou vyzvrací
V hlavě mi doutnají cáry mé paměti
A stejně jsem i já - zralý na kremaci
---
Ač tělěm v rozkladu, duší jsem přítomen
S účastným výrazem pohlížím k světu
A všechny hodnoty jeví se pitomě
Jak holub, kterého posrali v letu
Urážet cokoli znamená plýtvat dech
Vše co rvem do země, padne zpět z hůry
Jak kresba vagíny na pánských záchodech
Všichni jsme své vlastní karikatury