Jdi na obsah Jdi na menu
 


Etapa třetí - nahý Bart na skateboardu

 

Nadčasové názory nezůstávají nepotrestány

 

Povím vám příběh o mocném čaroději

Není pravdivý, ale lidi mu věřit chtějí

Vlastě ani ne čaroděj, jen obyčejný chlápek

Nenadával, příliš nepil, nebál se šlapek

 

Prý dokázal dělat zázračné věci

Jako oživovat mrtvé či chodit po vodě

Podle mě to jsou jen takové kecy

Které lidi napadly nad ránem v hospodě

 

Jednou tohoto přemýšlivého kmeta

Napadlo, kde je možná chyba světa

"Vždyť nebylo by ohromně příjemné a svěží

chovat se k sobě zas pro jednou slušně?

Ve vzájemné harmonii na tomhle místě lze žít

Tak kurva zahoďte ty mačety a kuše!"

 

 Jak bláznivý prorok (jako první z mnoha)

Začal své učení řvát na všechny strany

Avšak jak káže pravidlo, dané snad od samotného boha

Nadčasové názory nezůstávají nepotrestány!

 

 Hned jak pokusil se své učení šířit

Začali na něj mačety a kuše mířit

Lidi se vedle něj cítili takoví bezvýznamní, horší a malí

Tak zavřeli ho za mříž, pak přitloukli ho na kříž,

Ksicht mu poflusali

 

 Napadlo vás jak změnit svět k lepšímu a chcete o tom podat správu??

Zavřete laskavě hubu a ztraťte se v davu!

 

Přesto (nebo právě proto), že se ke křesťanské problematice stavím radikálně odmítavě, nejednou se v mé poezii můžou odrážet různá biblická témata. Ehm… Připravte se na to… :)

 

---

 

 

Ona nestojí ve tmě,

 

To tma stojí v ní

Jen já byl vždycky tak strašně naivní

Vždyť na to stačil by jen pohled letmý

Že tma vychází z ní a ne ona ze tmy

Je pro mě totéž co pro pastýře betlém

Její tělo planoucí tím nejtemnějším světlem

 

---

 

Svět verze 2,7

 

Až lidi omrzí víra

A navzájem se vyvraždí

Až ze země se stane díra

Smrdutá jak podpaždí

Bůh si stvoří nový život

Aspoň trochu zdařený:

Všude nahé ženské, v mořích pivo

A velké lány mařeny.

 

---

 

Lze žít život vůbec správně,

Smilnit nebo držet půst?

Nebo chladnou ocel hlavně

Držet vtisklou do svých úst?

 

Ne, zabít se není hezké!

Proč? Že jsi mrzký parazit?

A když odmyslíš chlast a ženské,

Že nezbyl důvod pro co žít?

 

Důvodů je jistě mnoho

Zvlášť jeden mi to dělá lehčí

Zkurvil sis život? To je toho,

Myslíš, že smrt bude lepší?

 

---

 

Jak jsou atraktivní všechna tabu

Bohu musí být do pláče

Když „Nežer jablka“ řekne nám bůh

Pečem jablečné koláče

 

Vždyť už to na mozek leze

Proč ze sebe dělat vola?

Nač stále určovat meze,

Když člověk stejně neodolá?

 

---

 

„Jsme odhodláni být šťastnými nevědouce co vlastně je štěstí”

(nějaký citát či co)

 

Jak na dně kávy usazený soc

Tak temná a ponurá panuje noc

 

Jak nánosy špíny na okrajích vany

Tak se mi příčí tělo té „panny”

 

Rty, které líbám, čpí už jen lihem

Její dech v mých ústech pálí jak výheň

 

Rytmicky přirážím s konstantním zrychlením

Záda jí odírám o beton zdi plotu

Z čela si otírám krůpěje potu

Vrcholím s úlevou, vždyť promeškal bych termín

 

Tak jsem si zamrdal a splnil svou kvótu

 

---

 

Že byl jsi již dlouho živý?

Pohled z nové perspektivy

I lehkost hebkých křídel vážky

Ti dodá dávka z malorážky

 

---

 

Pásmo dokonalého rýmu

 

Jessica

Lepím si fotky do svého alba

Na všech je nahá Jessica Alba

Karla

Deprimována texty Karla Kryla

Za mými zády se Karla kryla

 -

Petra

Spatřil jsem na rohu lehkou Petru

Jak stojí a kouří lehkou petru

-

 

Lenka

Ze zverimexu vezu myš

A jestli mi rozumíš

Přivedlo mne to na myšlenku

Že překřtím ji na myš Lenku

 

---

 

Rezignační protestsong

 

Deprese, děvky, dekadence

Ten patos už mi pije krev

Sázím své posední pence

Za kvasný roztok vinných rév

 

Rebel sere na konvence

A já seru na rebely

Všechny své poslední pence

Sázím v baru za korbely

 

Včera jsem byl zase v Lence

Ale co, seru na Lenku

A tak své poslední pence

Sázím v baru za pálenku

 

Jak to beru kol a kolem

Mám už kurva všeho dost

Tak tu sedím, alkoholem

Potlačuju střízlivost

 

Z muže otupělým volem

Radikálně měním post

Jak to beru kol a kolem

Už vlastně ani nemám zlost

 

Zítra stavím se u Lenky

Vyvedu ji třeba na operu

Všechny mé vzteklé myšlenky

Hlavně na ně se vyseru

 

---

 

Místo světel zatmění

Hovno jako umění

Abychom zas cítili trému

Zacházíme do extrémů

Všechno se tak rychle mění

Až je hovno za umění

 

Zabalím se jak tabák v cigaretě

A usnu doma na záchodě

Vzbuďte mě až v tomhle světě

Bude zase „Mít rád“ v módě

 

---

 

Cela

 

Sedím ve Veselské „Na špici“

Zaděláno na opici

Světla temní, barvy blednou

A víčka se nechcou zvednout

Ve sklence větrá zbytek moku

A ač mám to domů jen půl bloku

Je úplně nemožné dopít a vstát

A tak tu sedím, snad napořád

Utěšuji se už jenom tím

Že jednou se, doufám, zvednu a zaplatím

Ale pře tím než se svalím do postele

Tak musím tu sedět jako v cele

 

Druhý díl seriálu pivní melancholie aneb „Pivní melancholie, část druhá – Cela“

 

---

 

Na zemi, na zádech, ve svém bytě

Hledím skelně, přiopitě

Na stropě hledám velký vůz…

Za okny chrčí autobus

Zřejmě nějaká ranní linka

A mě se chce asi blinkat

Jak ležím tu v loužičce piva

V kouscích odpadlého zdiva

Venku už se rozednívá

A jí začínám si zpívat

 

Na zádech, na zemi, v mém bytě

A blinkat se mi chce určitě

 

---

 

Jak vytvořit náboženství?

Jen shrnu pár pranostik

Nádavkem odsoudím mnohoženství

Věřícím znechutím styk

 

Abych udržel si stálý zájem

Straším peklem, vábím rájem

Vědou podepřu si báje

Sebe sama při tom popíraje

 

Dokud vás nejistota svírá

Nechť za pastýřem kráčí, kdo chce

Má jediná pravá víra

Je však jen pro poslušné ovce

 

Na myšlení zde prostor není

Běžte vděčně jako dobytek

Kdo by zpochybnil mé osvícení

Toho zadupu do kytek

 

Stejně jak všichni proroci

Beru na svá bedra břímě moci

Vy můžete ale jásat

Neboť vás čeká pravá spása…

 

---

 

Feťácká

 

Žeprej postrádám cit a něhu,

Dyť jsem kurva furt v koloběhu

Motám se od šlehu k šlehu

Stojím na opačném břehu

 

Jen zkus si shánět prachy nalitý

Navíc dávat majzla ať tě nechytí

Dyť mám kurva svoje limity

A ona na mě přes city

 

---

 

Za pozdních nocí padlou tmu oraje

Já dumám o tom, zda přijdu snad do ráje

Po sto let odříkám a držím půst

Když ze tmy dávám rudé révě růst

Navždy jsem se zřekl všech světským slastí

Potlačil zvědavost, nám lidem tak vlastní

Přesto však přemýšlím, dumám snad stokrát

Když chodím po nocích padlou tmu orat

 

Tak už se opraš, člověče zašlý

Na dumání odpověď, odvahu máš-li

Mnozí kdo hledali, to jediné našli

Konečnou útěchu v konopné mašli

Nemíříš k ní i ty? Mrháš darem Božím

Nesklizenou úrodu necháváš dožít

Z květu plod, z plodu kvas, co myšlenky krášlí

Tak z révy víno pij. A na ráj kašli.