Největší sazby by měli být za krádež času
Marek se probudil v rakvi, což možná není zrovna typické místo pro něčí probuzení, pokud nejste upír či nějaký morbidní EMO fanatik nebo pokud jste nebyli pohřbeni za živa. V případě Marka byla správná ta třetí možnost. Byl pohřben za živa. Tohle může být pro spořádaného člověka situace značně neobvyklá. Nicméně z hlediska Marka už jaksi rakev připadala v úvahu, vždyť mu bylo téměř sto let. Více než ono nešťastné procitnutí nebožtíka by mohl náhodného pozorovatele (avšak zcela hypotetického, protože na nějakého pozorovatele už v rakvi jaksi nezbývalo místo) zaujmout fakt, že přesto, že muži bylo 93 let, vypadal spíše na dobře udržovaného čtyřicátníka.
Znáte ten pocit, když se probudíte z živého snu a nemáte ani páru kde jste či co jste a hlavu máte plnou krásného vlahého nic. A čím byl sen skutečnější a čím dél trval, tím obtížnější a delší je obnova přetrhaných spojů s realitou. Marek se probudil z opravdu dlouhého a neuvěřitelně realistického snu. Tudíž se díky omezené kapacitě vzduchu v rakvi udusil dřív, než si stačil uvědomit kde a co je.
Technický pokrok je nezastavitelný. A stejně jako se vyvíjejí mikrovlnné trouby a psí vodítka, v jistém směru se ve vývoji ubírají i psychotropní či halucinogenní drogy. Nikdo už ani neví jak, ale v rukou dealerů, a tím pádem i jejich zákazníků, se objevila látka značně nestandardních vlastností. Uhádnout to vlastně nebude ani tak těžké. Z pokusů (ať už jakýchkoli) nejspíš vzešel nechtěný produkt, u kterého však pozdější testy prokázaly právě tyto vlastnosti. Potom se dostal do rukou někomu, kdo měl dostatek peněz k tomu, aby si mohl dovolit vydělávat další, odtud pak do rukou dealerů a jejich zákazníků. Takže z toho v konečném stádiu rýžovali všichni, až na ony nešťastné zákazníky. Takový už je ale základ drogového průmyslu, s čímž se dá těžko něco dělat. To však nebylo na této látce pozoruhodné. Od jiných drog se lišila tím, že se na ní prakticky nevytvářela fyzická závislost. Dokázala však způsobit tak opravdové a originální představy, že i samotný život se vedle nich jevil nerealisticky. Navíc to byly halucinace přesně odpovídající touhám uživatelů, takže se jich po pár dávkách téměř nedokázali vzdát. To pak člověk po užití proležel třeba celé dny v kómatu a ukájel se jimi, zatímco jeho tělo nevykazovalo žádné známky života. Žádný puls, žádný dech, zkrátka byli jste technicky mrtví. Naštěstí tyto ztracené existence, které se s látkou dostaly do styku, často neměly příliš přátel nebo známých na to, aby se z jejich zdánlivé smrti dělal nějaký rozruch. Takže si vlastně i málokdo všiml, že po dvou dnech se probouzejí a vrací se do ulic žebrat či krást peníze na další várku slastných představ. Samozřejmě byly i pokusy jak se z toho vymanit a potlačit hluboké deprese vyvolané nedostatkem těchto halucinací. Někteří to zkoušeli pomocí heroinu, ti optimističtější přes trávu, ti bystřejší skokem z mostu. Pomoc od jiných lidí byla taky nesmyslná. Všichni ti úředníčci, ať už vyššího nebo nižšího postavení, se na tyto feťáky dívaly skrz prsty, aniž by si chtěli uvědomit, že po tom osudovém dni, kdy byla konečně vytěžena všechna ropa, stojí na příjmu z drogového obchodu minimálně 40 procent státní ekonomiky.
Marek byl z těch níže postavených úředníčků, takže měl i pár známých, kteří si příliš nelámali hlavu se zákonem a ti měli přátele z ještě horších vrstev. A skrze ně se ke droze pravděpodobně dostal. Poprvé ji zkusil hlavně ze zvědavosti, ale nakonec představám naprosto podlehl. Jelikož měl jisté finanční zázemí, mohl si dopřávat mnohem více dávek, než ti konzumenti na okraji společnosti a tudíž u něj vznikala mnohem větší psychická závislost. Nějak to v průběhu let dokázal, nespíš hlavně díky těm několika přátelům, které ještě neztratil, takže ho nevyhodili z práce a dožil se důchodu. Tím že přestal chodit do práce, ztratil poslední styky s reálným životem. Ztratil pojem o čase či prostoru a vytvořil si vlastní. Probuzení z jeho snů se pro něj stávalo naopak propadnutím do děsivých nočních můr. Až to nakonec dopadlo tak jak mělo a to definitivním předávkováním. Na rozdíl od klasických feťáků však jeho zdánlivá smrt mírný rozruch způsobila. Přece jenom musel být v kontaktu alespoň s pošťačkou, která mu nosila důchod. Nikdo však nezaregistroval, že by Marek zas oživl, protože se nic takového nekonalo. Byl zkrátka regulérně mrtvý, v rámci možností oplakávaný a nakonec pohřebný. Na rozdíl od data jeho pohřbu nebylo známé datum jeho smrti. Čas úmrtí živého člověka, je totiž pro lékaře nemožné určit. Nějaká vědma by v tomhle oboru možná uspěla lépe.