Kapitola 5
Pikolík cítil několik krajně nepříjemných pocitů naráz. Byla to palčivá bolest hlavy, neodbytná potřeba vylučovat a také velká nevolnost. Pokusil se tyto problémy postupně řešit. Hloupá drobná rybka, která se u břehu zdržoval z důvodů známých jenom jí celý den, byla již podruhé zasažena proudem zvratků. Velké procento tekutin nabytých vypitím asi osmi piv vypustil u nebližšího stromu. Bolest hlavy se pokoušel ignorovat, ale náhle přibyl další závažný problém. Jelikož poslední jeho jídlo - maso z psího stehna, nyní způsobovalo nepříjemnosti hloupé drobné rybce, tudíž se nacházelo zcela mimo jeho žaludek, pociťoval pikolík ukrutný hlad.
15 minut se pokoušel odvodit čas od polohy slunce, ale pak si uvědomil, že je pod mrakem. Nakonec odvodil čas z hodin kostelní věže tyčící se nad městem. Bylo půl šesté a sedm minut.
Aniž by to dokázal zdůvodnit, vědomí přesného často v něm vyvolalo vzpomínky na události dnešního odpoledne, na rozhovor z Petysem a na relativně drsnou pitku, která následovala. Rozpomenul se také na to, že mu byly věnovány jeho peníze. Po ohledání svých svršků našel v levé kapse své bundy 1327kč, což ho značně potěšilo.
První využití jej napadlo okamžitě. A tak využil čtyřiceti osmi korun a blízký stánek se smaženými rybami, aby alespoň částečně zahnal svůj hlad. Nyní začal hodnotit situaci. Setkání se starým mládencem Petysem mu ji příliš neulehčilo. Před tím věděl, že mu byla odcizena peněženka, která už ale neobsahovala žádné peníze, nýbrž pouze jeho občanský průkaz. Věděl také zhruba, kde se to stalo, zhruba kdo to byl a znal zhruba jeho podobu. Zatímco nyní vůbec netušil, kdo kde a jak využívá jeho dokladů. Věděl pouze, že hledaný "šišlal jak pětiletý děcko."
Z jeho přemítání ho vytrhla prudká rána do zátylku.
"Hmm, takže v první řadě to je fyzické napadení veřejného činitele a potom takové věci jako neohlášená ztráta dokladů, nebo křivá výpověď. Pokutu by takovému somrákovi asi nemělo smysl dávat, že?“
Pikolík se ohradil, má přece nějaké peníze
"Jasně ve vile na Galapázích, že jo. Chlapče, přestaň už tak blbě kecat a dělat si to ještě horším! Takže pár dní si tě tu necháme. I když to asi ty uvítáš, co? Mít možnost kde spát!"
Pikolík protestoval, má přece kde bydlet. Vždyť policie u jeho domu přece už byla a prohledala ho!
"Sakra, nech už těch blábolů!! Todle snad nemyslíš vážně!! Teď táhni do cely. A tam budeš sedět a držet hubu jasný?!"
Pikolík mlčel, neprotestoval a nechal se odvést do cely. Přece jenom to nebylo tak hrozné. Měl aspoň čas vše si dobře promyslet. Takže policie nebyla v přístěnku u železniční tratě! Ale tak kdo teda? Možná nějací výrostci pokládali jako dobrodružství vloupat se do jeho příbytku. Mladík byl velmi unaven a tak raději ulehl na kavalec a usnul.
V městském parku na lavičce seděla postava. Na první pohled na ní bylo nápadné zejména to, že byla mrtvá. V parku kromě ní nikdo nebyl. Bylo 22:34 a všechny milenecké páry už zakončily své pochůzky buď to v posteli nebo v blízké hospodě či baru.
Nikdo netušil, že by mohla mít něco společného s mladíkem, který byl právě v ten moment zavřen na policejní stanici a spal. Nejspíš ze dvou důvodů:
Proto, že o té mrtvole ještě skoro nikdo nevěděl.
A také proto, že s ní pikolík skutečně nic společného neměl!
Alespoň zatím ne….!